Ekologické hnutí - náboženství dneška?

Je ekologie novým náboženstvím? Má proroky, kazatele, očekávaný konec světa i naději. Naději, že to můžeme změnit a konec zrušit nebo alespoň oddálit.

Stalo se z ekologie nové náboženské hnutí dneška? Domnívám se, že ano. Jen chybí ten správný impuls. Každé náboženství ho mělo, společně s prorokem. Mojžíš a vyvedení z Egypta, Buddha a osvícení, Kristus a ukřižování, Mohamed a pouť. Kdo se stane velkým prorokem dneška?

Když to vezmu selským rozumem, několik příměrů ke svému tvrzení najdu bez potíží. Měli jsme krásnou čistou planetu (Ráj), tu jsme znečistili pokrokem (jablko poznání) a jsme tedy povinni to napravit (boj proti globálnímu oteplování, omezení pokroku). Z tohoto pohledu jsme tedy hříšníci, kteří hřích pokroku svým chováním prohlubují, a musíme se tedy napravit. Používat pasivní domy, jezdit auty s malým motorem, konzumovat to, co nám vyroste za plotem, spotřebovávat méně energií. Jen trvale udržitelný život může být naším spasením. A už nás nestraší alegorický Armagedon, už nás straší globální oteplování, klimatické změny (konec světa).

Už chybí jen ten Prorok. Nestačí znamení, musí proběhnout něco na způsob křížových výprav nebo poutě do Mekky. Několik pokusů najít proroka už proběhlo. Například Al Gore – udělení Nobelovy ceny míru za napsání knihy. Jenže ti popírající zaprodanci zla (pokroku) dokázali, že co si autor přímo nevymyslel, to upravil, aby mu to zapadlo do kontextu. UNEP (klimatický panel OSN) – to samé.

Platíme i formu církevní daně – eko daň při koupi auta, různé revize a výměny kotlů, solární a větrnou daň při užití elektřiny, daň za odběr spodní vody. O tolika příjmech se žádné církvi minulosti ani nesnilo.

Trochu se příchodu toho správného proroka bojím. Přeci jen, každé nové náboženství bylo ve své době krokem vpřed. Jen to dnešní má být krokem zpátky. A spíše než krokem, bude pořádným skokem. Nemám nic proti omezení plýtvání čímkoliv, ale dělat to násilně?

Nejvíce mě baví, když probíhají protesty proti globalizaci (společně s pokrokem hlavní strůjce všeho zla), svolané pomocí internetu a globální telefonní sítě. Jejich účastníci mávají vznešenými hesly o nutnosti omezení těžby ropy, ale jsou oblečeni v materiálech vyrobených právě z ropy, na místo se dostanou pomocí vozidel se spalovacími motory (ono ani elektrické auto není lepší – elektřinu musí někdo někde vyrobit). Popřípadě se dozvím, jak je špatné nosit kožichy, protože zvířátka žijí na farmách a zabíjí se jen kvůli kožichům. A nositel tohoto hesla má na sobě kožené boty, kožený opasek a koženou bundu. Tu kůži mu jako nějaké zvíře dalo jen tak?

Celé ekologické hnutí dneška na mě tak působí jako každá jiná církev. Nahoře je několik jedinců, kteří žijí z peněz jejich „oveček“. A drtivá většina „těch dole“ bez ohledu na jejich názor jen platí a platí na ty nahoře.

Nechci, aby to vypadalo, že snižuji něčí víru v Boha nebo cokoliv, čemu věří. Jen soudím, že sebelepší a sebevznešenější myšlenka každého proroka minulosti byla uchopena, upravena, překroucena, změněna a zneužita. Postupně se na ni nabalil balast „učení a výkladu“. Nakonec byla každá myšlenka (i sebeušlechtilejší skutek) zneužita proti člověku s jiným náhledem na svět. Ve jménu míru byly vyhlašovány války, ve jménu života zabíjeni lidé, ve jménu skromnosti vznikly megalomanské velechrámy konzumu. Zároveň se objevila spousta lidí, majících na své straně toho správného boha (a je jedno, jaké měl jméno – Hospodin, Alláh, Višnu, Buddha, rovnost lidí, Kristus, peníze, sociální spravedlnost nebo úplně jiné). Proto se toho nového proroka bojím. Protože i kdyby to myslel sebelépe, nemůže to dobře dopadnout.