Zákazy kouření a pití alkoholu u dětí nefungují. A pokud se nezmění způsob prodeje, ani fungovat nebudou.
Dnešní doba zákazů a regulací je sama o sobě důkazem, že zákazy a regulace nefungují. A čím detailněji se reguluje a zakazuje, tím jsou výsledky horší. A roztáčí se spirála přísnějších zákazů a vyšších sankcí a přísnějších nařízení a větších regulací. A? A nic. Chcete příklad? Fajn.
Je mi přes čtyřicet (sice těsně, ale je) a pamatuji si, co bylo, když přišel táta z práce. „Vem džbánek a skoč mi pro dvě točený. Mámě vem cigára a zbytek si nech od cesty.“ A já šel, koupil cigarety, koupil piva a drobné si nechal. Přesně jak bylo řečeno. Už sice nikdo neříkal, že mám cestou ucucávat, ale to tak nějak patřilo k věci. Zase jsem neucucával moc, protože by se to poznalo a bylo by „kázání“. Ale pár loků bylo tolerováno. I když to bylo zakázané. Trestalo se to, až když to přesáhlo určitou hranici. A trestalo se také poměrně přísně. Stejně tak zkušenost s „čučem“. To už jsme si jako puberťáci kupovali sami. Vypili jsme ho někde ve křoví (aby nás nikdo neviděl a nebylo „kázání“), pak nám bylo špatně a znovu jsme si ho koupili až za delší dobu. Přesto ze mě nevyrostl alkoholik a ani jsem nebyl každý pátek a sobotu opilý. Dokonce ani v dospělosti.
Stejně tak cigarety. Kdo v mém věku tvrdí, že doma nikdy nesebral cigaretu a nezkoušel ji s kamarády za domem vykouřit, pravděpodobně lže. Prostě to patřilo k věci. Ale přesto jste nepotkali dvanáctileté děti s cigárem uprostřed města. Ani jsme hromadně neumřeli na rakovinu plic.
A dnes? Kouření je skoro trestné (není, ale brzy bude) a alkohol je pro mladé neprodejný stejně jako kuřivo. Oficiálně. Jak je tedy možné, že ve zprávách pravidelně ukazují děti, které jsou na diskotéce, v restauraci, v baru zpité pod obraz? Jak je možné, že děti kouří naprosto bezostyšně uprostřed náměstí nebo dokonce před školou? Vždyť je to zakázané a za prodej jsou poměrně přísné tresty.
Stejně tak se pravidelně dozvídáme, že české děti začínají pít a kouřit ve stále mladším věku, že kouří a pijí, čím dál víc. Jak je to možné? Napadá mě jen jedna věc. Rodiče selhávají stejně jako společnost. Já sice jako malý srkal pivo ze džbánku, ale kdybych přišel opilý domů, byl by to takový cirkus, že bych se nestačil divit. A kdyby mě rodič potkal na ulici s cigaretou, dostal bych lepáka, že by se mi otočila hlava (dnes by rodiče pravděpodobně vyšetřovali za týrání). Dnes je to tak nějak jedno. A vysvětlení rodičů? No jo, to bude partou, můj ňuňánek by to neudělal. Popřípadě – my jsme taky dělali blbosti. A nejhorší reakce? „Ty si tak blbej, ale ne proto, že ses ožral jako prase, ale že ses nechal chytit“.
Možná, že je to i tím, že zákaz sám o sobě nic neřeší a nikdy neřešil (první zákaz bylo jablko poznání v Ráji a jak to dopadlo, že?). Důležitější je asi vysvětlování, proč je to zakázané. Sám si pamatuji dětskou poučku – co je zakázané, musí se vyzkoušet. A čím přísnější zákaz, tím spíše budu frajer, když to vyzkouším. Kdežto když mi vysvětlili, proč to zakazují, řekl jsem si maximálně, že bych byl blbej a ne frajer. Ale to by se asi musel změnit přístup celé společnosti.
Prodej alkoholu by musel být licencovaný a za porušení podmínek by byla licence automaticky odebírána. Prodej cigaret se řešit ani nemusí, stejně bude brzy tabák postavený na úroveň nelegálních drog. A není to omezování žádného podnikání nebo osobní svobody. Některé léky jsou také prodejné pouze na povolení (recept) a za jasně stanovených podmínek. A omezení podnikání by to nebylo, protože prodejce by nikdo nenutil podmínky porušovat.
