Mám sen.

Článek o jednom snu v jednom městě. Tak trochu o městě, tak trochu o lidech v něm žijících. Možná hloupý, možná naivní, možná ... 

Mám sen. Já vím, podobná slova už zazněla mockrát a od významných lidí. Ale já mám sen o Jáchymovu. Sen, že jednou přijdou lidi z Jáchymova, kteří řeknou – „Pojďme s tím naším městem něco udělat“. A budou konkrétní v tom, co a jak. A nebudou čekat, až jim na to někdo pošle dotace nebo je nějak jinak finančně podpoří. Řeknou si, že to dělají pro své děti, aby měly důvod v Jáchymově zůstat a o něco dalšího se snažit.

Co třeba Jezírko? Vždyť byly i plány na jeho obnovu. Tak proč je nepoužít? Proč ho neobnovit? Jednak se dnes hodně mluví o nutnosti zadržovat vodu v krajině, jednak jde o dílo předků a jednak ten rybník byl tak nějak hezký. Ano, byla by to spousta práce, vyčistit dno, nasypat hráz a další věci okolo. Nikdy by se nevrátily náklady. Ale jednou by si dítě mohlo říct, tohle opravil můj táta. A já tady díky tomu můžu půjčovat lodičky, prodávat zmrzlinu, prodávat občerstvení na naučné stezce Jáchymovské peklo. Nebo prostě okolo jdoucím turistům. A v zimě tady můžeme bruslit. Zadarmo.

Nebo takové muzeum uranu. Popřípadě atomového věku. Kde jinde by mělo takové muzeum existovat, než v Jáchymově? Kolébce atomového věku, kde to vše začalo? Mimochodem, ten plán existoval už v roce 1969, kdy byl dokonce vyroben model muzea. To mělo být otevřeno na přelomu let 1970 – 71. No, mělo. Jen si to představte – procházíte expozicí, seznamujete se s Curie-Sklodowskou, Hahnem, Běhounkem, Bohrem, Einsteinem a dalšími velikány. Seznamujete se s horninou i technikou. A potom vcházíte přímo do podzemí. Z expozice o uranu přímo do štoly, ve které se uran těžil. Vidíte techniky těžby, ložiska a to vše v autentické atmosféře.

Zdálo se mi, že náměstí nehyzdí proluky po zbořených domech. Že jsou zastavěny. Ale tak nějak hezky, postaru. Jenže i to bylo zvláštní – zepředu renesanční dům, ale uvnitř moderní prostory. Ano, taková Potěmkinova vesnice. Ale naruby. Uvnitř stavba ryze moderní, ale zvenku zapadající do historie města. Namísto proluky po pivovaru moderní, ale přesto nerušivá budova galerie. Všude obchůdky využívající turistický ruch, půjčovny kol či koloběžek. Prodejny suvenýrů a místních výrobků. Proč lázeňské oplatky mají jako reliéf Vřídlo? Copak jsme pobočka Karlových Varů? Proč oplatka nemá podobu tolaru? Protože by bylo složité tu formu vyrobit? Opravdu bylo? Nebo se jen nechce, protože je to vlastně zbytečné? Proč se neprodávají čokoládové penízky? Ne Eura, ale tolary. Proč to? A proč ne? Opravdu myslíte, že si turista nekoupí něco ryze Jáchymovského? Potřebujeme pro prodej suvenýrů opravdu jen významné výročí? A za rok už to prodávat nebudeme?

Proč nemůže turista navštívit kostel? Ani nakouknout do kaple? Kapli by ohlídala zdobná mříž a kostel důchodce. Něco podobného jsem viděl v Chebu. Babička u vchodu mi prodala lístek za desetikorunu, k tomu mi vrazila leták se stručnou historií kostela a dál spokojeně štrikovala ponožku. Proč to jinde jde a v Jáchymově ne? Copak si vážně myslíme, že by to kostel znesvětilo? Vždyť ve středověku byly v kostelech veřejné záchodky a šlo o místa setkávání lidí. Co je proti tomu několik návštěvníků? A při Mši svaté by tam prostě turisti lelkovat nemohli.

Proč vlastně v Jáchymově nemůže turista nebo i místní navštívit podzemí? Je tu více než 1 100 km chodeb. Ano, namítnete, že lázně pouští lidi na Svornost a je zde Štola č. 1 Sokolovského muzea. Ale já sním o stříbrném dolu ze šestnáctého století. Když to jde v Kutné Hoře, proč to nejde tady? Proč se nevrátí do Jáchymova jeho žentour právě z Kutné Hory? Nebo se alespoň nepostaví přesná replika? Proč se nevyrobí funkční modely důlního vybavení? Vždyť v Jáchymově se v praxi zkoušely všechny způsoby větrání dolů a čerpání spodních vod. Nejen pro Čechy nebo Rakousko-Uhersko. Ale prakticky pro celý svět. Byla to prostě taková praktická zkušebna. Proč se nepostaví mihadla? A víte vůbec, co to je? Vidíte a přitom to byl převratný vynález pocházející z Jáchymova.

Je mi smutno z doby, ve které žiji. Každý čeká na to, až něco dostane, přemýšlí, co mu z toho kápne. Naši předci byli jiní. Ti mysleli do budoucnosti. Naštěstí. Jinak by asi nebyla rozhledna na Klínovci, lyžařský areál na Neklidu (ano, i ten patří k Jáchymovu a ne k Božímu Daru) a spousta dalších areálů a atrakcí (které ale bohužel zmizely – skokanské můstky na Suché a Můstku, Areál zimních radovánek a další). Kdysi měl Jáchymov několik koupališť – u Svornosti, na Panoramě, v dnešní ulici K Lanovce na Městském rybníku. Dnes se jezdí do Aquaparku v Karlových Varech nebo do bazénu v lázních. Dřív se asi lidé víc snažili, aby po nich něco zbylo. Něco, na co by byli pyšní jejich potomci. Na co by byli pyšní sami obyvatelé města.

Takové předáky města, kteří by něco podobného dokázali, bych následoval. Nedá mi nevzpomenout dva lidi z posledních let. Jedním z nich je Jan Hloušek, který ač odjinud, byl větším Jáchymovákem než někdo, kdo z města nevytáhl paty, ale nic po něm nezbylo. A druhým je Vladimír Kříž, který, ač také původem odjinud, obnovou Roseggerwegu – Severinovy promenádní stezky dokázal, že když se chce, jde to i v Jáchymově.