Odsun nebo vyhnání?
Nejprve bych chtěl podotknout, že pojmy jako Čech nebo Němec v dnešním významu přineslo až nacionalistické vzepětí na počátku devatenáctého století. (Koneckonců – název Němec bylo jakési konstatování skutečnosti – nemluví po našem = je pro mne němý. I proto se v dějepise učíme o vpádu Pasovských, o bavorském králi, saské selské válce.) Do té doby byli všichni prostě poddanými českého panovníka. Německé kolonizátory do Čech pozval Přemysl Otakar II. jako vítané obyvatele. Církevní řády šířily vzdělanost, řemeslníci přinášeli nové postupy a hlavně se zalidnilo pohraničí. Čili panovník předešel tomu, že by si z území Čech nějaký soused odkrojil kousek území nebo že by se cizí vojsko nepozorovaně objevilo v nitru Čech. A vůbec mu nevadilo, že mluví německy. Hlavně němčina jako taková stejně neexistovala až do Lutherova překladu Bible. Každá oblast mluvila svým dialektem (a tak je to prakticky i dnes). Stačilo, že obyvatelstvo platí daně, poslouchá zemské zákony a nerebeluje. Nikoho nezajímalo to, odkud jste, ale co umíte a nabízíte. Za Rakousko-Uherska se převážně německé části Čech staly průmyslovým srdcem celé monarchie. Nesouhlasím ale s tím, že za to může německá nátura a bez Němců by to nešlo. Umožněno to bylo zásobami hnědého uhlí v těchto lokalitách. Tedy surovinou, která byla hybnou silou průmyslové revoluce.
Po vzniku ČSR se cesty Němců a Čechů začaly nenápadně a pomalu rozcházet. A to vinou obou národnostních skupin. Němci byli zbaveni výhody „prominentní“ části obyvatelstva státu a byli postaveni na úroveň do té doby poněkud upozaďovaných Čechů. Češi zase na druhou stranu postupovali poněkud necitlivě v oblastech do té doby 100% osídlených německým obyvatelstvem. Navíc nová vláda slibovala vznik autonomních oblastí, národnostní rovnost a další. Nic z toho se nestalo a navíc TGM tlačil na vznik československého národa, čímž by zcela změnil poměr národnostních skupin v ČSR (Slováci byli počtem až na třetím místě za Čechy a Němci).
Navíc udeřila hospodářská krize a ta v ČSR nejvíc dopadla právě na Němce jakožto majitele převážné části průmyslových podniků. Souběh všech těchto faktorů vedl k tomu, že Němci začali poslouchat radikální členy svého národa a nakonec přijali „spasitele“ z Německa. Brzy prozřeli, ale to už bylo pozdě i pro ně. V novém Německu se znovu cítili být „občany druhé kategorie“.
Po válečných hrůzách začalo období, na které dnes nikdo nemůže být hrdý. Naplánovaný odsun se na mnoha místech změnil v odplatu toho nejhrubšího zrna. Přesto si myslím, že nešlo jednat jinak. Po vyhánění Čechů ze Sudet, vytváření čistě německých oblastí v Protektorátu, útlaku, koncentračních táborech, poslouchání plánů o likvidaci národa atd. si nedovedu představit další soužití Čechů a Němců v jednom státě. Živě vidím ústrky ze strany Čechů, odplácení, mstu za skutečné i domnělé viny. Nebo si někdo dovedete představit, že se vrátíte z koncentračního tábora a budete se potkávat s německým sousedem? Že budete spolupracovat v rámci jedné vesnice? Nebo že vám nebudou vadit dvojjazyčné názvy v oblastech s německou menšinou? Na druhou stranu vidím selhání státu v tom, jak odsun nakonec proběhl, v tom, že byla aplikována kolektivní vina. Do odsunu spadli i antinacisté věznění za války v koncentračních táborech, osoby, které si ponechaly občanství ČSR (respektive protektorátní příslušnost) a další.
Myslím, že sedmdesát let po skončení války a odsunu německých obyvatel by bylo na čase udělat za minulostí tlustou čáru a nechat ji historikům a nadšencům. Přestat si nadávat, kdo co zavinil a udělal. Vždyť kolik lidí, kteří to vše pamatují a ví, jak co bylo, je dnes naživu? Čím jménem si to vzájemně vyčítáme? Ano, je namístě říci, že nebylo vše správné a spravedlivé. Ale to v lidských dějinách nebylo nic. Proč nezačít spolupracovat, vzpomínat na to, co bylo dobré a co se povedlo?
Miroslav Palfi
V Jáchymově o turisty nestojí?
Šestého července to byl jeden rok od zápisu Jáchymova na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Co se tedy změnilo? A jak si to město připomnělo? A stojí vůbec o slávu a turisty?
Miroslav Palfi
Klínovec? A co s ním?
Malé zamyšlení o nejvyšším vrcholu Krušných hor a hlavně o jeho dominantě - horském hotelu. I když dominantou třeba už dlouho nebude.
Miroslav Palfi
Proč?
Když hledáte odpovědi a najdete jen další otázky. Proč stát na jednom místě vykoupí budovy a pozemky na území bývalého tábora a jinde hraje mrtvého brouka? Proč si nepřipomínáme mrtvé z uranového pekla?
Miroslav Palfi
Jak vidím oslavy 28. října
Tanečky kolem udělování státních vyznamenání, pozvánek na slavnostní ceremoniál a silácká prohlášení z obou stran mi přijdou nedůstojná okamžiku.
Miroslav Palfi
Atentát nebo likvidace?
Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.
Miroslav Palfi
Zákazy , které nefungují
Zákazy kouření a pití alkoholu u dětí nefungují. A pokud se nezmění způsob prodeje, ani fungovat nebudou.
Miroslav Palfi
Ekologické hnutí - náboženství dneška?
Je ekologie novým náboženstvím? Má proroky, kazatele, očekávaný konec světa i naději. Naději, že to můžeme změnit a konec zrušit nebo alespoň oddálit.
Miroslav Palfi
Stěhování za prací
Proč nejsem ochotný odstěhovat se za prací jako je to normální třeba v USA? Respektive proč se za prací nestěhuji?
Miroslav Palfi
Kam kráčíš, školo?
Můj pohled na vzdělávání v dnešní době není moc pozitivní. Ale obávám se, že může být i hůř. Ale třeba je můj pohled mylný a vše je v pořádku.
Miroslav Palfi
O 17. listopadu
Zamyšlení o jednom svátku. Se snahou o vyhnutí se politickému hledisku. Prostě jen o svátku jako takovém.
Miroslav Palfi
Chemtrails - konspirace pro tisíce
S fenoménem chemtrails souvisí i smrt Michaela Jacksona a spousta moderních nemocí. Nevěříte? Věřte.
Miroslav Palfi
Mám sen.
Článek o jednom snu v jednom městě. Tak trochu o městě, tak trochu o lidech v něm žijících. Možná hloupý, možná naivní, možná ...
Miroslav Palfi
Radecký z Radče - hrdina doma nechtěný
Povídání o osobě známé ve světě více než doma. Méně oblíbeným, ale přesto uznávaným je snad jen v Itálii.
Miroslav Palfi
Doba temna?
Můj pohled na dobu po roce 1620. Tak trochu i na Tovaryšstvo Ježíšovo, konkrétně Koniáše. Jirásek ani Havlíček by z toho asi radost neměli.
Miroslav Palfi
Doba husitská
Můj pohled na dobu husitskou. Bez příklonu k Jiráskovi a tomu, co mě učili ve škole. Asi můj názor není příliš populární, ale jak říkám - přesvědčte mě, že se pletu.
Miroslav Palfi
Jsme národ Švejků?
Moje zamyšlení nad vojenskou historií Čechů. Trošku i můj pohled na Jaroslava Haška a postavu Švejka.
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 823x