Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme národ Švejků?

17. 01. 2017 20:00:47
Moje zamyšlení nad vojenskou historií Čechů. Trošku i můj pohled na Jaroslava Haška a postavu Švejka.

Často se setkávám s tvrzením, že Češi jsou národem Švejků, že mají holubičí povahu nebo že bojovat neumí a raději se hned vzdávají. Myslím, že větší nesmysl v našich dějinách hned tak nenajdeme.

Od prvopočátku našich dějin obklopovaly Českou kotlinu národy, které se zde snažily uchytit a vytlačit nebo asimilovat Čechy. A přesto se našemu národu podařilo uhájit právo na sebeurčení a udržet se v srdci Evropy. Mimochodem - holubičí povaha - Keltové a Slované byli vždy obávanými protivníky. Kelty zmiňuji proto, protože se osobně domnívám, že obyvatelé naší země nejsou Slovany, ale mixem Slovanů a Keltů. Nejde mi totiž na rozum, že by si v době stěhování národů při příchodu Slovanů nevšiml pryč táhnoucích Keltů. Ani Germáni na západě, ani Římané na jihu. A pokud by si Slované své místo měli vybojovat, asi by si toho také někdo všimnul. A tehdy zde usazené keltské kmeny se zcela určitě nevypařily.

Ale zpátky k nebojovnosti Čechů. Prvopočátkem státních útvarů na našem území byla Sámova říše, která existovala asi v letech 624 - 659. Do té doby se zde vyskytovaly pouze jednotlivé slovanské kmeny, které byly víceméně v područí středoasijských Avarů. Kupec Sámo, který byl rodem Frank je nejprve sjednotil a díky tomu vymanil z Avarského područí. Zároveň se ale musel postavit hrozbě od Franků, kterým tehdy vládl Dagobert. Při bojích s Avary i Franky Slované používali taktiku, kterou dnes označujeme za partyzánskou. Pronikali hustými lesy do týlu nepřátelských jednotek, udeřili a rychle se stáhli zpět do lesů. Dokázali tak porážet mnohem početnější oddíly nepřátel. Frankové nakonec vtrhli do České kotliny třemi proudy a oblehli pevnost Wogastisburg. Po třídenním obléhání vypukla bitva, ve které byli Frankové poraženi. Kde tato pevnost ležela, dodnes ani netušíme. Nicméně pověst českých kmenů jako válečníků byla od té doby taková, že Frankové tento pokus v dohledné době již neopakovali.

Dalším, kdo prověřil bojovnost Čechů byl až Karel Veliký - franský král a první císař. V roce 791 bojovaly české kmeny na jeho straně proti Avarům. Ale protože nějak nehodlaly žít v rámci Franské říše, brzy se ze spojenců stali nepřátelé. V roce 805 tak došlo k tažení proti Slovanům a bitvě u Canburgu. Češi vzdorovali tak dlouho, až vojsku Karla Velikého došel proviant a muselo se tak stáhnout. Zde jsou zajímavé dvě věci - šlo o první vojenský neúspěch Karla Velikého a objevilo se další neznámé hradiště. Canburg ležel kdesi na soutoku Ohře a Labe. Při jedné šarvátce měl padnout Lech (nebo Lecho či Becho). Nevíme ale, zda šlo o jméno nebo titul. Určitě to ale nebyl bratr praotce Čecha. :-) (Mimochodem - Canburg je jediná historická zmínka o českých kmenech mezi Sámovo říší a první zmínkou o Mojmírovi v roce 833.) O rok později již Frankové pod vedením Karla Mladšího zvaného Pipin (druhorozeného syna Karla Velikého) slavili jakýsi úspěch. Aby v zemi nepropukl hladomor, podřídili se Češi nakonec k placení tributu. Ovšem neexistují zprávy, že by tribut byl někdy zaplacen a Češi i nadále zůstali vojensky neporaženi.

Boje prvních Přemyslovců s cizinci i mezi sebou v době formování Českého státu jsou asi všeobecně známou věcí. Tehdy Čechové jako nejsilnější z místních slovanských kmenů vyloženě projevili svou holubičí povahu a nebojovnost. Také díky tomu Přemyslovci vytvořili a uhájili svůj stát na rozdíl od např. Polabských nebo Pobaltských Slovanů.

Svou nebojovnost Češi prokazovali i nadále. Vladislav II. nahradil v erbu Čech přemyslovskou plaménkovou orlici dnešním lvem. Tento znak měl získat za vojenskou pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi při jeho tažení do Itálie. Konkrétně za bitvu u Milána roku 1158, kde Vladislav II. v čele české družiny osobně zastavil protiútok Milánských, který předtím rozdělil německé vojsko. V této bitvě mimochodem získalo erb mnoho českých šlechtických rodů (z Pardubic, z Choustníka, z Budova, Pětipeští z Chýš, atd). Český kníže získal kromě nového erbu hlavně královskou hodnost. Nám by mohlo být vcelku lhostejné, zda panovník bude kníže či král. Ale v mezinárodním měřítku Češi získali obrovskou prestiž.

Další projev nebojovnosti našeho národa přináší král železný a zlatý Přemysl Otakar II., husitské války, válka Třicetiletá, Sedmiletá válka, Prusko-Rakouskáa a další bitvy a války. Je zvláštní, že nebojovní Čechové byli vždy vyzdvihováni svým velením i nepřítelem pro statečnost. Velkého věhlasu dosáhli Češi při protinapoleonských válkách. Václav Radecký z Radče byl generál a náčelník štábu Karla Filipa ze Schwarzenbergu. Právě Radecký vypracoval plán Bitvy národů u Lipska a Schwarzenberg všemu velel. Od obou to byl heroický výkon - sladit prodichůdné plány tří panovníků. Rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III. byli spojenci pouze z donucení.

Během první světové války byly české oddíly ceněny všemi státy zapojenými do konfliktu. Obávané Československé legie na všech frontách tvořili dle práva vlastizrádci. A přesto právě jejich členové položili základy novodobého státu. V Rusku Česká družina bojovala proti Čechům na straně Rakousko-Uherska např. 2.7.1917 u Zborova. Ve Franci Rota Nazdar bojovala proti Čechům na straně Německa a Rakousko-Uherska a stejná situace byla na Italské frontě. Nutno podotknout, že název Československé legie vznikl až po válce. Do té doby byly tyto oddíly známé jako Revoluční dobrovolná vojska. Vysoká vyznamenání Češi dostávali na všech stranách a frontách, ale zastávali i vysoká velitelská místa. Škoda, že jejich úsilí i oběti na všech stranách a frontách byly zneváženy jedním jediným člověkem. Jaroslav Hašek byl opilec, bigamista, anarchista s protisocialistickým postojem, který navzdory svému anarchismu dobrovolně narukoval do armády. V Rusku se dal zajmout a vstoupil do České družiny. Zběhl k Rudé armádě a stal se politrukem. Tedy další životní obrat o stoosmdesát stupňů. U Samary bojoval proti Československé legii a dokonce byl prý odpovědný za popravu svých bývalých spolubojovníků z Legie. Po válce se do roku 1920 skrýval v Rusku. Do Čech se vrátil s úkolem organizovat komunistické hnutí a se stranickým zákazem pití alkoholu. Ani jedno nesplnil. Ačkoliv byl celkem plodným spisovatelem, je znám hlavně jeho román o Švejkovi. A právě tento román dodnes převrací pohled na naše ozbrojené sbory i vnímání historie našeho národa.

Vidět je to i na jednotkách na bojištích druhé světové války. Dodnes je slyšet hlasy, že se Češi vzdali, že se sklonili. Nic není vzdálenější pravdě! Ano, po Mnichovu jsme se zdánlivě sklonili. Ale zdaleka ne všichni. Měli jsme opevnění - nedostavěné. Měli jsme letectvo - na dvojplošnících. Měli jsme spojence - zradili nás. Ano i Rusko - měli jsme s ním smlouvu o pomoci. Ta ale měla přijít až PO pomoci od Francie a Anglie. Nehledě na pakt Molotov-Ribbentrop - defacto spojeneckou smlouvu Stalinovo Ruska a Hitlerovo Německa. Nebýt letců v Bitvě o Anglii, Československého praporu v Tobruku, 1. československého samostatného praporu v Rusku a hlavně atentátu na Reinharda Heydricha, nebylo by ani odvolání podpisů pod Mnichovskou dohodou a znovuobnovení Československa po Druhé světové válce. Mimochodem atentát na Heydricha byl absolutně ojedinělý útok na představitele nacistické moci během celé války. Ano, rozpoutal teror, ale vzbudil i obrovský celosvětový ohlas. Nebýt těchto vojenských a civilních obětí, nebylo by Československa.

I dnes jsou naši vojáci ceněni ve světě více než doma. Jsme přeci národ Švejků. Tudíž to nejsou hrdinové, ale žoldáci. Nejsou to hrdí nástupci vojenských tradic od vzniku státu, ale vrazi neviných. Vždyť jsme národem Švejků. A proto neznáme členy 601. skupiny speciálních sil v Prostějově, Útvaru rychlého nasazení u Policie ČR, jednotky SOG (prapodivně rozpuštěné a pošpiněné v roce 2009). Nevíme, že Milan Štěrba zahynul při záchraně svých kolegů v roce 2008 v Afghanistánu (je to první v boji padlý voják ČR od konce II. sv. války). Nechápeme, že proti zlu je potřeba bojovat hned, jak se objeví a nečekat až přijde až k nám. Jsme přece národ Švejků.

Ačkoliv v cizině cenění, doma vysmívaní a přehlížení. Neméně často obětovaní cizí pravdě a cizím zájmům. Vojáci České republiky a všech předcházejících státních útvarů. Vnímaní jako neschopní hlupáci díky jedné jediné knize. Celkem smutný závěr.

Autor: Miroslav Palfi | úterý 17.1.2017 20:00 | karma článku: 12.77 | přečteno: 458x

Další články blogera

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 29.80 | Přečteno: 1244 | Diskuse

Miroslav Palfi

Zákazy , které nefungují

Zákazy kouření a pití alkoholu u dětí nefungují. A pokud se nezmění způsob prodeje, ani fungovat nebudou.

16.2.2017 v 13:00 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 670 | Diskuse

Miroslav Palfi

Ekologické hnutí - náboženství dneška?

Je ekologie novým náboženstvím? Má proroky, kazatele, očekávaný konec světa i naději. Naději, že to můžeme změnit a konec zrušit nebo alespoň oddálit.

15.2.2017 v 12:43 | Karma článku: 20.25 | Přečteno: 465 | Diskuse

Miroslav Palfi

Stěhování za prací

Proč nejsem ochotný odstěhovat se za prací jako je to normální třeba v USA? Respektive proč se za prací nestěhuji?

10.2.2017 v 17:52 | Karma článku: 32.46 | Přečteno: 930 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Letní noc

Léto se blíži ke svému konci a letní noci už nejsou právě žhavé-někdy si při večerním grilování musíme přehodit něco teplého přes ramena. Ale snad ta romatika letních nocí ještě chvíli vydrží.

17.8.2017 v 23:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Záchranné složky (na obrazovkách) v akci

Taky jste jistě postřehli, že většina seriálů se točí ohledně dramat v lidském životě, že? A kdo s nimi přichází ponejvíce do styku? Policie nebo zdravotníci. A samo sebou i hasiči. Čili takzvané záchranné složky...

17.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 250 | Diskuse

Libuse Palkova

Nemám ráda hady

Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá..Určitě si tuhle písničku pamatujete z dětství. I já má ráda všechna zvířátka, nejen chlupatá, ale některá naopak nesnáším-třeba pavouky a hady

17.8.2017 v 19:31 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 258 | Diskuse

Naďa Dubcová

Pan Srp hledá kladivo

Pan Srp nám dnes v televizi s vážnou tváří sdělil (psáno mými slovy), že v roce 1968 byli komunisti hodní, že by se účast ve straně neměla brát jako mínus pro funkci v radě v ÚSTR, na kterou je tlačen (proč?) a vůbec...

17.8.2017 v 19:29 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 456 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den pátý

"...sometimes I just fall and break, sometimes it just overflows, I can't take no more, I can't take no more, no more..." Právě v této fázi slavného videoklipu se hrdinka vrhá z okna. Já mám chuť řvát, tohle snad už není možné!

17.8.2017 v 18:02 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 163 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 814

Strážník Městské policie, autor stránek palfi.cz. Otec krásné dcery, manžel krásné ženy. Zde jsou mé názory. Můžou být špatné a můžou se změnit. Změnit diskuzí a argumenty, ne proto, že se někomu nelíbí.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.